Pozvání do druhého dílu našeho nového podcastu Třetí rodič ON AIR přijal tentokrát muž. Můj bývalý kolega, učitel, lektor seminářů pro pedagogy a zážitkových kurzů pro školní třídy, Petr Bureš se před sedmi lety vydal na cestu třetího rodičovství. Se svou manželkou dnes vychovává patnáctiletého bonusového syna a dvě společné děti mladší 7 let.

Vzpomínáš si na nějaký moment, kdy Ti to vlastně všechno došlo, že to bude nějak jinak?

Ten moment si vybavuju moc dobře. Já jsem byl v roli takového „lázeňského bonvivána“ a v Praze jsem žil takovým svobodným životem. A pak jsem začal jezdit za Petrou a začali partnerský vztah. Pozval jsem ji k nám na chatu. A Jindra jel s námi samozřejmě. Během toho jsme s Petrou byli na oslavě u kamarádů a já jsem se samozřejmě bavil, zábava gradovala,…a najednou Petra že musíme domů, že jako Jindra tam je a půjde spát, tak aby tam nebyl sám. A já si úplně pamatuju: „aha, já taky musím brát ohled na toho Jindru,…nejsme jenom my dva v tom partnerství. Tohle si pamatuju jako ten aha moment : „Jo takhle!!!“ Dneska se tomu s Petrou smějeme. Je to takový humorný, ale zároveň to bylo takový uvědomění si „jo, tak ta Petra není sama, ale vlastně jestli chci být s ní, tak přijímám i toho syna, to dítě.

Jak vnímáš jako chlap chození s holkou, která nemá děti, a chození s holkou, která dítě má ?

Když jsem měl bezdětnou partnerku, tak je to takový jak na zelený louce: řeknete si, že někam jedete, tak tam jedete,…něco nějak bude, tak to tak bude. Ale vlastně ten největší rozdíl vnímám v tom, že ta partnerka, která má sedmileté dítě, tak to dítě tu péči nějak vyžaduje a potřebuje. Ta mamka tam je pro něj. A já jako muž to buď přijmu, ty omezení časový, nebo že ta pozornost, jde k němu (dítěti) logicky, anebo to nepřijmu. A pak se třeba naše cesty rozejdou. Tam vidím přijetí toho, že ta žena není sama.

Pro poslech celého rozhovoru klikněte sem: 

https://tretirodicpodcast.alitu.com/episode/f527611a-3ae4-4c89-ae64-024a150c6130

Pěkný poslech,

Kamila