Rodina na druhý pokus: Jaké je být nevlastním rodičem?
Portál Šance dětem, publikováno 1.12.2015
Zhruba každé desáté dítě dnes má kromě své mámy a táty ještě alespoň jednoho „rodiče navíc“. Vznikají tak širší rodinné koalice, jejichž dobré fungování klade na všechny zúčastněné dospělé vysoké nároky, pokud chtějí, aby děti propluly rozpadem jedné rodiny a nastavením života v rodině nové bez bolestných šrámů a traumatických zážitků. Že je role nevlastního (třetího) rodiče náročná, je nasnadě. Nicméně k ní lze přistupovat i jako k zajímavé životní výzvě.
Kolik lidí po zkrachovalých prvních vztazích vstupuje do dalšího partnerství a kolik dětí tak vyrůstá mezi dvěma domácnostmi, nelze nikde dohledat. Stejně tak nejsou známy přesné počty rozpadlých rodin, neboť kromě statisticky zmapovaných manželských svazků dnes spousta dvojic žije pod jednou střechou bez oddacího listu. A pochopitelně ani těmto párům se krach partnerství nevyhýbá.
Navzdory chybějícím statistikám je zjevné, že kromě tradičních rodin postavených na základních pilířích táta–máma–dítě vzniká dnes čím dál více „rodin na druhý pokus“. Dítě tak musí do své rodinné konstelace přijmout nové partnery svých biologických rodičů, rozrůstá se pak často i jeho sourozenecká základna o sourozence polorodé i nevlastní, o nové babičky a dědečky a další „koaliční“ příbuzné. Rodina v tradičním pojetí se mění v rodinnou koalici, kde se musí naučit vzájemně domluvit především několik dospělých, aby vše mohlo úspěšně fungovat.
