Do situace nevlastního rodiče plné emocí a vnitřních dilemat jsem se dostala za těch 5 let soužití nesčetněkrát. Až v posledním roce jsem si našla „svoje“ řešení, které mi vyhovuje a ve většině situací funguje. Je složeno z několika fází, rozhodně nemusí dojít až na fázi poslední, nejlepší pro psychické zdraví třetích rodičů je skončit u fáze č. 1, maximálně 2.

Představuji si to jako pohyb biatlonisty, který na běžkách objel okruh a chystá se střílet Emotikona wink:
1. zpomalím (Pokud mám nějakou představu, jak se (ne)má dítě chovat, pomenším ji prvně nejméně o polovinu.)
2. zastavím (V hlavě si srovnám, jestli je pro mě to, co dítě dělá, natolik zásadní, abych se tím zabývala v reálu, nikoliv jen v myšlenkách.)
3. mířím (Opravdu nestačí, když se o situaci pobavím večer s rodičem dítěte, aniž by došlo na přímou konfrontaci?)
4. střílím (Když se mi nelíbí, co zlopaslík (již ne dítě) dělá, řeknu mu to. Důrazně, jasně, pokud je situace složitější, vysvětlím zlopaslíkovi, o co mi jde.)
5. vyhodnocuji (Reaguje zlopaslík? Pokud ano, dobře. Pokud ne, používám „argumentum per jídlum“ – Zlopaslíku, pokud bys ty chtěl ode mne chleba se šunkou, líbilo by se ti, kdybych tě já neposlechla, nedala ti najíst a ty bys měl hlad? „APJ“ mi zabírá v naprosté většině případů, snažím se ho ale nenadužívat).
6. sprint (Pokud se jednalo o zásadní věc a zlopaslík se choval jako ignorant nebo odporoval, proberu událost s rodičem zlopaslíka. Rozhodně nutná je nepřítomnosti onoho zlopaslíka. Manželovi neřeknu jen, že zlopaslík neposlechl, ale snažím se mu v první řadě vysvětlit, proč pro mě bylo důležité to, co jsem po dítěti (před manželem/manželkou NIKDY nepoužívejte pro jejich dítě pojmenování zlopaslík. Neslyší to rádi. Otestováno. Pokud se nejedná o blbost (to redukuje fáze 1 a 2, manžel se ve většině případů zachová jako dospělý tvor s mozkem v hlavě a postaví se za mne. Zlopaslíkovi dá zpětnou vazbu).

Tipy: 
1. Pokud se do takové situace dostanu za přítomnosti vlastního rodiče dítě, v bodu 1 redukuji představu nejméně o třičtvrtiny.
2. VELMI DŮLEŽITÝ BOD S rodičem dítěte si udělejte hezký večer jen ve dvou, uvařte mu oblíbené jídlo, kupte dobré víno/pomerančový džus, namasírujte rodiči záda (také to nemá jednoduché) a domluvte se s ním na základních pravidlech.
MY DVA JSME PARTNEŘI
PŘED DÍTĚTEM SE PODPORUJEME A NE SHAZUJEME
KONFILKTY VE VÝCHOVĚ SE NEŘEŠÍ PŘED DÍTĚTEM

Autorka: Aneta, v roli nevlastní matky