Když jsem před lety psala knihu Třetí rodič a v ní kapitolu o bonusových dětech, přišla mi na mysl věta o tom, jak důležité je, aby se bonusové děti u nás doma cítily VÍTÁNY. Musím říci, že tato myšlenka se mi během let pravidelně vrací a považuji ji za čím dál tím důležitější. A nyní v čase Vánoc obzvlášť. 

Možná si někteří z Vás řeknou: „No jo, to se lehce říká, ale hůře dělá. Vždyť ty partnerovy děti jsou tak jiné, chovají se nepříjemně, přináší sem zvyky, které se mi nelíbí. Já chci mít poklidné Vánoce a ne řešit ještě spoustu věcí kolem nich.“ Ano, rozumím těmto pocitům, ale protože my jsme v rodině ti dospělí, je především na nás, abychom si s těmito situacemi poradili a vlastní emoce zpracovali tak, abychom byli schopni vytvořit prostředí, které všem dětem říká: „Jste tu vítáni! Rádi Vás vidíme!“ Tyto věty nemusí být vyřčené, nemusí ani znamenat, že všechno nám spolu půjde hladce a radostně, ale rozhodně by měly znamenat „Jsi součást našeho rodinného společenství, ať jsi jakýkoli. Patříš k nám a my k tobě.“ Je to něco, co se nemusí říkat, ale je velmi cítit v atmosféře rodiny a nejvíce to pocítí děti, když překročí práh vašeho domu, nebo bytu. 

Mrzí mě, když čtu v některých diskuzích uštěpačné věty o „Bonusácích, kteří zase přijdou na víkend a já to zase budu muset přežít.“ Je mi líto, když si čtu slova o tom, jak ty cizí děti narušují můj prostor, vadí mi, dělají problémy, nebo můžou za to, že se cítím špatně. Ano, chápu tyto pocity a k roli třetího rodiče občas patří. Ale rozhodně by neměly patřit k vánočnímu času. 

A proto přeji nám všem, třetím rodičům, abychom uměli vytvořit vánoční atmosféru pro všechny děti, ať jsou jakékoli. Abychom aspoň na pár dní uměli zkrotit ty naše vnitřní hlasy macechy z pohádky O Popelce. Aby nám Vánoční světýlka přinesla něco i do našich duší a očí, co bude umět potichu říci i bonusovým dětem „Jsi tu vítán a patříš k nám.“ 

Krásné Vánoce Vám všem! 

Kamila